Lanškroun – Minulý týden jsem se zúčastni výstavy a současně besedy, při příležitosti výročí narození lanškrounského rodáka Leopolda Herrmanna, který mimo jiné po roce 1938 organizoval legální emigraci Čechoslováků do britské mandátní Palestiny. Všeobecně je znám podobný případ Nicholase Wintona, ale životní příběh tohoto na první pohled nenápadného úředníka, svět skoro nezná.
Leo Herrmann se narodil v domě č.p. 84, který dodnes stojí ve dnešní Komenského ulici v Lanškrouně a to 15. března 1888 do židovské, německy hovořící rodiny. Jeho otcem byl Friedrich (Fritz) Herrmann, původem z Přestavlk nedaleko Hrochova Týnce. Už na lanškrounském gymnáziu se projevoval jako velmi nadaný žák a po maturitě odešel do Prahy, kde studoval práva na německé části tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity. Už od roku 1913 působil jako tajemník exekutivy mezinárodní sionistické organizace (World Sionist Organization, WZO) se sídlem v Londýně. V roce 1920 vystoupil jako zástupce československé židovské menšiny na konferenci ve Versailles, kde se také seznámil s Tomášem Garriguem Masarykem a jeho synem Janem. Tyto kontakty byly později klíčové během druhé světové války. I nadále žil a pracoval především v Londýně. V roce 1926 nastoupil Leo Herrmann na pozici generálního tajemníka sionistické rozvojové agentury Keren ha-Jesod. A ačkoliv v roce 1929 pohrozil rezignací na podporu tehdy probíhajícího arabského povstání, nakonec na tomto postu setrval dalších více než 20 let. Jedním z jeho úkolů byl fundraising, neboli propagace činnosti sionistického hnutí s cílem přilákat dárce a investory.
Už před Mnichovskou konferencí sledoval Herrmann zhoršující se situaci židovské menšiny v jeho rodném československém pohraničí s velkými obavami. Vybaven osobním doporučením od Jana Masaryka vstoupil do jednání s Velkou Británií, aby umožnila využít malou část tzv. Mnichovské půjčky pro Československo na přesídlení židovských uprchlíků z československého pohraničí a později i zevnitř okleštěné republiky. Záchranný plán vstoupil ve známost jako tzv. Československý transfer. V rámci tohoto programu bylo vyčleněno půl milionu liber jako příspěvek pro 2500 uprchlíků. Každý tak obdržel přibližně 200 liber, k čemuž pak musel ještě ze soukromých zdrojů, případně z majetku židovských organizací, sehnat dalších 800, aby tak splnil podmínky pro udělení imigračního víza do Palestiny.
Československý transfer z let 1939-1940 představuje polozapomenutou kapitolu československé emigrace a to i přesto, že se jednalo o vůbec největší záchrannou akci pro Židy z ČSR. V jejím rámci byly zachráněny i klíčové osobnosti jako třeba Felix Weltsch nebo Max Brod, který díky tomu rovněž na poslední chvíli vyvezl kompletní archiv Franze Kafky. Celou akci se podařilo uspořádat i přes nacistickou okupaci českých zemí, a dokonce i navzdory začátku druhé světové války. Herrmannovi spolupracovníci v Protektorátu přitom riskovali holé životy, neustále sledováni Gestapem, a mnozí později byli zavražděni v Terezíně nebo dále na východě. Holokaust si v českých zemích vyžádal téměř 80 tisíc obětí.
