Především chci poděkovat všem zemědělcům za jejich náročnou práci. Jejich úsilí je často neviditelné, ale naprosto klíčové. Pečují o krajinu, produkují potraviny a udržují venkov živý. Jejich práci přitom komplikují nejen sucha, povodně a další klimatické extrémy, ale bohužel i rostoucí administrativa a regulace, které často postrádají zdravý rozum.
Při setkání s našimi zemědělci jsem opět slyšel, co mě znepokojuje už dlouho: den strávený na poli nebo ve stáji často pokračuje večer u počítače vyplňováním tabulek. Místo toho, aby farmáři mohli věnovat čas skutečné práci – péči o půdu, zvířata a úrodu – tráví hodiny papírováním.
A co je ještě horší: mnoho z těchto požadavků je naprosto nesmyslných a duplicitních. Zemědělci musí povinně odevzdávat evidence hnojení a postřiků, přestože Český statistický úřad stejně vyžaduje vyplňování výkazů. Očekávané snížení byrokracie se prostě nekoná. Kontrolní činnosti řady orgánů se duplikují – pokud už stát nějakou ověřenou informaci má, není důvod ji vyžadovat znovu!
Dovolte mi uvést několik příkladů, které považuji za naprosto absurdní:
1. Satelity, které neumí rozpoznat seč
V roce 2025 nastal problém s kontrolou provedení první seče do 31. července. Satelity nedokázaly při nepřízni počasí vyhodnotit, zda na daném pozemku seč proběhla. Řešení? Čestné prohlášení žadatele! To znamená další povinnost pro zemědělce a ve finále to může ohrozit výplatu záloh přímých plateb. Je to absurdní – technologie selže a zemědělec musí papírovat a ještě se bát, že přijde o dotace.
2. Deníky činností, které nikdo nevyžaduje (ale přesto je kontroly vyžadují)
Přestože se nepodařilo do dotačních předpisů zakotvit povinnost vedení deníků činností na dotačních půdních blocích, stalo se v loňské sezoně téměř pravidlem, že na kontrolách byl tento zápis vyžadován. V některých případech dokonce i zápis toho, že se na pozemku nic nedělo!
Farmáři se bojí přístupu kontroly a pod tlakem vytvářejí výkazy, což může vést k chybovosti záznamu, přestože v reálu podmínka porušena nebyla. To není kontrola – to je šikana.
3. Neprodukční plochy – méně jídla v době, kdy dovážíme potraviny
Původně museli zemědělci vyčlenit minimálně 4 % půdy pro biologickou rozmanitost – tedy nechat ji ladem. V době, kdy Evropská unie dováží potraviny a mluví o potravinové bezpečnosti, je to naprostý nesmysl. Snížení produkce, ztráta příjmů – a k čemu?
4. Nařízení proti odlesňování (EUDR)
Potravinářská komora ČR ho označuje za „byrokratický nesmysl“. Dopadá na firmy i spotřebitele, přestože v České republice lesní porosty dlouhodobě přibývají! Další administrativní zátěž, náklady na kontroly, ohrožení malých a středních podniků – a to vše kvůli nařízení, které u nás nedává smysl.
5. Green Deal – nereálné cíle bez podpory
Požadavek snížit pesticidy o 50 % a hnojiva o 20 % bez reálné podpory a technologií. Investice do nových technologií bez garancí, pokles výnosů. A přitom dovážíme levnější produkty ze zemí mimo EU, které tyto regulace nedodržují. Kde je tu logika?
Nedostatečné sdílení informací – další komplikace
Celý proces ztěžuje nedostatečné sdílení výsledků kontrol mezi jednotlivými orgány. Následné nedodržování lhůt, k němuž nemusí docházet vinou zemědělců, může ohrozit výplatu dotačních podpor. Zemědělec může přijít o peníze kvůli tomu, že si úřady neporadí mezi sebou.
Jako místopředseda Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu budu aktivně prosazovat:
✅ Radikální snížení byrokratické zátěže – zrušení duplicitních evidencí a kontrol
✅ Transparentnost kontrol – ke každé podmínce každé dotace by mělo být zveřejněno, jakým způsobem ji kontrolní orgán ověřuje a jaké papírové doklady může vyžadovat
✅ Audit všech kontrolovaných podmínek – základem kontroly má být ověření v terénu, nikoliv v papíru
✅ Sdílení informací mezi orgány – pokud stát informaci má, nesmí ji vyžadovat znovu
✅ Rovné podmínky v konkurenci – pokud máme přísné normy, nesmíme dovážet levné potraviny z třetích zemí, které je nedodržují
✅ Realistické cíle Green Dealu – ochrana přírody nesmí znamenat likvidaci zemědělství
Zemědělství potřebuje vizi, ne další formuláře
Současný přístup EU je příliš centralizovaný a odtržený od reality jednotlivých zemí. V Bruselu se tvoří nařízení, která se tváří univerzálně, ale realita zemědělství v různých státech je jiná. Mnoho regulací vzniká bez skutečné znalosti praxe a zbytečně komplikuje život farmářům.
Nemůžeme od zemědělců chtít, aby nás živili, pečovali o krajinu, plnili desítky byrokratických požadavků a zároveň je finančně a administrativně dusit.
Farmáři nepotřebují desítky formulářů a neustálé kontroly. Potřebují prostor k práci a systém pobídek, který by motivoval k šetrnému hospodaření. Potřebují respekt a podporu – ne další překážky.
