Ottawa / Toronto / Kitchener – 18.–25. dubna 2026 – Letošní jaro mě zaválo daleko za oceán – do Kanady. Spolu s kolegy z Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu Parlamentu ČR, předsedou výboru senátorem Miroslavem Plevným a senátorem Janem Paparagou, jsme absolvovali týdenní pracovní cestu, jejímž cílem bylo posílit česko-kanadské vztahy v oblastech, které jsou pro nás klíčové: obchod, obranná spolupráce, energetika, zemědělství i mobilita mladých lidí. Dovolte mi podělit se o to, co jsme zažili a co jsme se dozvěděli.
Sobota v noci: přistání v Ottawě
Letadlo Air Canada přistálo v ottawském Macdonald–Cartier International Airport krátce před půlnocí místního času. Na letišti nás přivítal velvyslanec Martin Tlapa. Příjemné gesto, které dává najevo, jak moc záleží na tom, aby se hosté hned od začátku cítili dobře. Po ubytování v hotelu Lord Elgin přímo v centru Ottawy, několik kroků od parlamentního kopce, jsme si dopřáli zasloužený odpočinek.
Neděle: Pohled pod povrch – briefing s velvyslancem
Neděli jsme strávili volněji, s prostorem pro vlastní objevování města. Večer pak přišel čas na klíčovou přípravu. Nad pracovní večeří v útulném pubu Sir John A , pojmenovaném po prvním kanadském premiérovi, nás velvyslanec Tlapa podrobně seznámil s aktuální situací v Kanadě. Bylo toho hodně: nový premiér Mark Carney teprve nedávno vyhrál volby, země čelí ekonomickým turbulencím způsobeným americkými cly, a přesto je atmosféra vůči Evropě a ČR překvapivě vstřícná. Kanada hledá nové partnery a my přicházíme ve správnou chvíli.
Pondělí: Maratón na Parlamentním kopci
Pondělí bylo pro mě osobně nejintenzivnějším dnem celé cesty. Hned ráno jsme se vydali na ottawský Parlamentní kopec, impozantní komplex budov, které na mě zapůsobily svou neogotickou architekturou připomínající spíše britský Westminster než cokoliv, co by člověk v Severní Americe čekal.
Karina Gouldová, poslankyně a předsedkyně finančního výboru Dolní sněmovny, nás přijala spolu s dalšími kolegy. Hovořili jsme o dohodě CETA, obchodních tocích, ale i o tom, jak se česká a kanadská ekonomika mohou navzájem doplňovat v době, kdy obě hledají diverzifikaci. Kanada od závislosti na USA, my od přílišné fixace na vnitřní trh EU.
O hodinu později jsme přešli do budovy Senátu na schůzku se senátorem Hassanem Yussuffem, předsedou výboru pro národní bezpečnost, obranu a válečné veterány. Témata obrany a bezpečnosti jsou dnes velmi živá, i proto jsme diskutovali o české muniční iniciativě pro Ukrajinu, o kanadské vojenské přítomnosti v Lotyšsku i o možnostech hlubší spolupráce v rámci nového partnerství EU–Kanada pro bezpečnost a obranu.
Pracovní oběd jsme strávili s poslancem Johnem Brassardem, šéfem parlamentní skupiny přátel České republiky. Bylo to příjemné setkání s člověkem, který ČR zná, má ji rád a aktivně pracuje na tom, aby vztahy mezi naší zemí a Kanadou byly co nejlepší.
Odpoledne jsme navštívili ministerstvo zahraničních věcí (Global Affairs Canada), kde nás přijal náměstek ministra David Angell spolu s vrchní ředitelkou pro Evropu Isabelle Poupartovou. Tady jsme mluvili hodně otevřeně o tom, kde vidíme prostor pro posílení vztahů, ale i o věcech, které nás trápí. Jednou z nich je dlouhodobé snižování kvót v programu mobility mládeže „International Experience Canada“. Pro letošní rok bylo povoleno jen 677 míst pro mladé Čechy, zatímco ještě nedávno jich bylo více než 1 100. Takové omezení je krok špatným směrem, zejména vůči spojeneckým zemím, jejichž mladí lidé v Kanadě respektují pravidla a nejsou příčinou žádných imigračních problémů.
Podvečer patřil setkání s krajany přímo na velvyslanectví. Přišlo více než 25 lidí a byl to jeden z nejhezčích momentů celé cesty. Kanadští Češi jsou nepřehlédnutelná komunita: houževnatí, srdečný, hrdí na svůj původ. Diskutovali jsme o česko-kanadských vztazích, o prezentaci České republiky ve světě i o každodenních praktických otázkách, jako je vyřizování českých dokladů v zahraničí.
Úterý: Přesun do Toronta
Dopoledne jsme si ještě stihli prohlédnout budovu kanadského Senátu, a pak nastal čas na přesun. Krátký let z Ottawy do Toronta a ocitli jsme se v úplně jiném světě. Toronto je kosmopolitní metropole plná energie, kontrastů a neskutečné různorodosti. Na letišti nás přivítal generální konzul Radek Machů a jeho tým.
Odpoledne jsme absolvovali briefing na Generálním konzulátu ČR v Torontu, kde jsme se detailně seznámili s hospodářskou situací provincie Ontario a s tím, jak se zde českým firmám daří.
Středa: Ontario, česká stopa a hokej
Středa přinesla jednání s Mikem Harrisem, ministrem přírodních zdrojů provincie Ontario. Energetická témata jsou klíčová, mluvili jsme o jaderné energetice, o roli Westinghousu (pod vedením Brookfieldu) v plánovaném rozvoji elektrárny Dukovany, ale i o kritických minerálech a potenciálu spolupráce v oblasti LNG.
Odpoledne patřilo místu, které mě jako člověka z hokejového národa nemohlo minout: Hokejové síni slávy v Torontu. Navštívil jsem ji podruhé v životě, když poprvé to bylo před 25 lety. Muzeum je skvělé, a i pro člověka, který hokej sleduje spíše zpovzdálí, je to silný zážitek. „Pár“ záběrů jsem si pořídil, nemohl jsem si pomoci.
Podvečer jsme strávili na Masaryk Memorial Institute v torontském Scarborough. Tato instituce je symbolem krajanské houževnatosti. Češi a Slováci, kteří odešli do Kanady v nejtěžších dobách 20. století, tu vybudovali zázemí, které funguje dodnes. Položili jsme květiny u Památníku obětem komunismu a pak jsme se u večeře v Prague Restaurant bavili se zástupci krajanské komunity. Bylo to upřímné, srdečné setkání.
Čtvrtek: Parlamentní budova Ontaria a série ministrů
Čtvrtek byl opět nabitý. Ráno jsme se setkali se Stálým výborem pro finance a hospodářské záležitosti Zákonodárného shromáždění Ontaria formou kulatého stolu přímo v historické budově parlamentu. Pak přišla série jednání s ministrem zemědělství Trevorem Jonesem, ministrem vnitra (Solicitor General) Michaelem Kerznerem a ministryní pro malé a střední podniky Ninou Tangri.
Zemědělská témata mi jsou blízká, doma sice předsedám výboru pro dopravu Pardubického kraje, ale zemědělství v Senátu je moje každodenní agenda. Potěšilo mě, že české firmy jako Bednar, Farmet nebo Agroecopower jsou v Kanadě dobře známé a respektované. Vidím obrovský potenciál pro další spolupráci v oblasti moderních zemědělských technologií: … dronů, robotiky, automatizace.
Pátek: Colt Canada a Wikov – česká zbrojovka uprostřed Ontaria
Poslední pracovní den byl pro mě velmi zajímavý. Vydali jsme se do oblasti Waterloo–Kitchener–Cambridge, srdce ontarijského technologického průmyslu. Hlavní zastávkou byl závod Colt Canada – největší česká investice v Ontariu. Firma vyrábí moderní zbraně pro kanadské ozbrojené síly, evropské spojence v NATO i pro Ukrajinu. Prohlídka závodu a jednání s vedením ukázaly, jak efektivní může být česko-kanadská obranná spolupráce v praxi.
Pak jsme navštívili závod české firmy Wikov v Cambridge, dalšího příkladu toho, jak české know-how nachází uplatnění v kanadské energetice a průmyslu.
Večer jsme odletěli z torontského letiště Pearson přes Keflavík. Vrátili jsme se zpátky domů unavení, ale spokojení.
Co si odvážím
Kanada je pro Českou republiku výjimečný partner. Pojí nás historické přátelství, které přestálo nejtěžší zkoušky 20. století. Tisíce Čechů, kteří zde našli svůj druhý domov nejen v roce 1938, 1948 nebo 1968, zanechali stopu, na kterou jsou Kanaďané hrdí. Jména jako Baťa, Hašek, Jágr, Konecny nebo Otto Jelinek jsou i v Kanadě dobře známá.
Dnes stojíme před novou příležitostí. Bilaterální obchod překročil 1,5 miliardy kanadských dolarů, přímé letecké spojení Praha–Toronto se rozrůstá, česká a kanadská obranná spolupráce nabývá na strategickém významu. Zároveň vidím jasné výzvy, jako je snižování kvót pro mladé Čechy v programu mobility mládeže, což je krok, který bychom rádi obrátili.
Tato cesta nebyla turistickým výletem. Byla to intenzivní práce s desítkami schůzek, stovkami kilometrů a množství témat. A právě taková diplomacie má smysl. Přímý kontakt, konkrétní rozhovory, osobní vztahy, to jsou základy, na nichž se buduje skutečné partnerství.
🍁Děkuji všem, kteří nás po celou dobu provázeli: velvyslanci Martinu Tlapovi a jeho týmu v Ottawě, generálnímu konzulovi Radku Machů a kolegům v Torontu. Bez jejich skvělé přípravy a podpory by nic z toho nešlo… Ale doma, je doma.
