Letohrad – Jsou místa, kolem kterých chodíme celý život a bereme je jako samozřejmost. Pro Letohrad je takovým místem OEZ. Areál, který znají tři generace zdejších rodin, do kterého se chodilo na brigády, ze kterého se odcházelo do důchodu a do kterého se vraceli synové a dcery. A přesto – kolik z nás vlastně vidělo, co se za těmi vraty dnes skutečně děje?
Právě proto mám Dny otevřených dveří tak rád. A ten letošní mě znovu přesvědčil, že úctu k téhle firmě mám oprávněnou.
Není to už dávno „montovna jističů“
Kdo si OEZ pamatuje z osmdesátých let, byl by dnes překvapený. Prošli jsme provozy, kde se přesnost měří na setiny milimetru, kde vedle sebe pracují lidé a roboti a kde se testuje, jak přístroj velikosti dlaně zvládne zkratový proud, který by jinak zapálil celý dům.
Připomeňme si, co to znamená: jisticí přístroje z Letohradu chrání elektrické rozvody v domácnostech, školách, nemocnicích i průmyslových halách po celé Evropě i mimo ni. Značky Minia, Modeion nebo Arion jsou pojmem mezi elektrikáři daleko za hranicemi našeho kraje. Že se tohle vyrábí u nás, v podhůří Orlických hor, a ne v nějakém anonymním průmyslovém parku, je něco, na co bychom měli být pyšní.
Od roku 2007 je OEZ součástí koncernu Siemens – a to je podle mě jeden z nejlepších možných výsledků, jaký mohla firma s takovou historií mít. Nestala se z ní pobočka bez rozhodovacích pravomocí. Naopak: know-how, vývoj i výroba zůstaly tady.
Co pro město znamená stabilní zaměstnavatel
Jako starosta to vidím z jiné strany než návštěvník na exkurzi. Stabilní velký zaměstnavatel znamená, že mladí lidé nemusí po škole odcházet do Prahy nebo Brna. Znamená to učňovské a technické obory, které v regionu dávají smysl, protože na ně navazuje reálná práce. Znamená to rodiny, které tu zůstávají, děti ve školách, život ve městě.
A znamená to také partnera, na kterého se dá spolehnout, když jde o sport, kulturu nebo podporu neziskových aktivit v Letohradě. Tohle se v žádné statistice neobjeví, ale ve městě je to znát každý den.
Poděkování, které patří na první místo
Letošní setkání mělo pro mě ještě jeden osobní rozměr. Generální ředitel OEZ Roman Schiffer se zanedlouho chystá odejít do zaslouženého důchodu.
S panem ředitelem Schifferem jsme si vždycky měli co říct. A troufnu si tvrdit, že naši spolupráci – města a velké firmy, které v něm sídlí – by bylo možné dávat za příklad mnohým jiným. Vždycky jsme se dokázali sejít, věci si otevřeně vyříkat a najít společné řešení.
Za ta léta jsme spolupracovali na nespočtu věcí – od dopravy a infrastruktury přes vzdělávání a spolupráci se školami až po podporu konkrétních projektů ve městě. A musím říct otevřeně: nikdy jsem nenarazil na postoj „to je věc města, ne naše“. Vždycky jsem v něm našel partnera, který se na Letohrad díval jako na místo, kde firma žije, ne kde jen stojí její budovy. To zdaleka není samozřejmost.
Vést takovou firmu v době, která přinesla covid, energetickou krizi, přetržené dodavatelské řetězce i tlak na automatizaci, a předat ji ve zdravé kondici – to je výsledek, za který se skutečně nikdo stydět nemusí.
Děkuji za dlouholetou, věcnou a férovou spolupráci. Do dalších let přeji především zdraví, klid a čas na věci, na které mu ve funkci nikdy nezbývalo dost.
A na závěr
Děkuji vedení i všem zaměstnancům OEZ za to, že dveře otevřeli a ukázali svou práci veřejnosti. Děkuji všem, kdo přišli – zájem byl velký a to je dobré znamení.
Firma, která se nebojí ukázat, jak pracuje, má obvykle důvod být na sebe hrdá. OEZ ten důvod rozhodně má.
