Žamberk – V roce 1926 si parta mladých lidí v Žamberku půjčila deset tisíc korun. Ne na auto, ne na hospodu – na tenisový kurt. Vybudovali si ho svépomocí za Žídkovými u parku na Lindrách, na jaře 1927 ho dokončili a rok nato na něm sehráli první přátelský zápas s Chotěboří.
Z toho jednoho dvorce je dnes areál se šesti venkovními kurty a halou. A sto let historie, kterou si v žamberském muzeu můžete v těchto týdnech projít krok za krokem.
Výstava, kde si můžete zahrát
V sobotu 12. září jsem byl na vernisáži výstavy 100 let tenisu v Žamberku, kterou společně připravily Městské muzeum Žamberk a klub TOSK Žamberk. Přiznám se, že jsem čekal fotografie na panelech a vitrínu s pohárem. Dostal jsem něco jiného.
Na výstavě si můžete prohlédnout rakety od těch dřevěných, s nimiž se hrálo před osmdesáti lety, až po dnešní karbon. Můžete hledat ve fotografiích známé tváře – a v Žamberku je najde skoro každý, protože tenisem tady prošly celé rodiny. A hlavně: můžete si zahrát. To je detail, který mi udělal radost. Muzeum nemusí být místo, kde se nesmí sahat na exponáty.
Výstava je v Městském muzeu na Čs. armády otevřená do 25. října. Stojí za tu půlhodinu, i když jste nikdy raketu nedrželi.
Proč se mě to osobně týká
V Žamberku jsem několik let žil. Chodil jsem tady na gymnázium – a byla to část života, ke které se člověk vrací rád, i když už mu je o dost víc. Znám tady ulice, znám zkratky, a vím, kudy se jde ke koupališti, u kterého tenisté v roce 1931 vybudovali své nové dvorce.
Když tedy ve Žamberku slaví klub sto let, není to pro mě zpráva odněkud z regionu. Je to město, kam patřím svým vlastním příběhem.
Co na té stovce stojí za pozornost
Historie TOSK není řada nepřerušených úspěchů, a právě to je na ní zajímavé. Po druhé světové válce byly kurty v dezolátním stavu – spadlé oplocení, místo antuky tráva, žádné šatny, žádné záchody. V zimě se na dvorcích lilo kluziště. Trvalo do roku 1973, než si tenisté postavili vlastní klubovnu, a vzpomínky členů to označují za splněný sen několika generací.
Pak přišel rok 2006, kdy město jako investor postavilo novou klubovnu a dva další kurty, v lednu 2007 se otevřela hala a v roce 2020 se ji podařilo zásadně zrekonstruovat – za 21,6 milionu korun, ze 70 % z dotace ministerstva školství, zbytek zaplatilo město jako vlastník areálu. Provizorní plachtu vystřídala pevná izolovaná střecha, kanadskou antuku tvrdý akrylátový povrch.
Sto let tenisu v Žamberku je tedy zároveň sto let spolupráce mezi lidmi, kteří chtěli hrát, a městem, které jim k tomu postupně vytvářelo podmínky. Bez jedné z těch dvou stran by tady dnes nic nestálo.
Klub, který si vychovává vlastní lidi
Zaujala mě jedna věta z klubových materiálů: TOSK se vždy snažil doplňovat mužské i ženské týmy vlastními odchovanci. To je v dnešním sportu poměrně vzácný přístup. Snazší cesta vede přes přestupy a posily odjinud, těžší přes trpělivou práci s dětmi, která se vyplácí až za deset let – tedy v době, kdy už za ni nikdo nesklízí potlesk.
Na kurtech v Žamberku vyrostly nebo si na nich zahrály osobnosti, které na to vzpomínají dodnes – od daviscupového kapitána Vladislava Šavrdy až po herce Jana Čenského, který kurty v Žamberku popsal prostě jako své mládí. To se dá o mnoha sportovištích říct těžko.
Poděkování
Děkuji Městskému muzeu Žamberk a klubu TOSK za to, že stoletou historii nenechali ležet v šuplíku a dali si práci s výstavou, která baví děti i lidi, kteří v klubu hráli před čtyřiceti lety.
A tenistům přeji, aby jim druhá stovka začala stejně dobře, jako začala ta první – tedy s partou nadšenců, kteří si pro věc, na které jim záleží, dokážou vzít půjčku a odpracovat ji vlastními rukama.
