Letohrad – V ten víkendový den jsem zažil něco, co mě během předvolební kampaně opravdu potěšilo a nabilo novou energií, byla to návštěva letohradského depa, kde se počtvrté konalo setkání příznivců železniční nostalgie, tzv. Podorlická parní sobota.
Musím přiznat, že jsem netušil, kolik lidí se nakonec sjede. Ze všech směrů přijížděly vlaky plné rodin s dětmi, dědečků s vnoučaty, bývalých zaměstnanců ČD a dalších opravdových železničních nadšenců, kteří si cestu do Letohradu naplánovali měsíce dopředu. Díky krásnému počasí jich nakonec dorazily tisíce – a atmosféra v depu byla famózní. Všude vůně uhelného kouře, páry a nadšení lidí, kteří se po letech zase mohli dívat na stroje, jaké dnes už téměř nepotkáte.
Letošní ročník byl opravdu mimořádný – stal se největším setkáním funkčních parních lokomotiv v celé České republice za tento rok. Celkem se s odborným komentářem představilo sedm parních strojů. Viděl jsem a slyšel jsem jejich charakteristické zvuky – Šlechtičnu, Němku, Ventilovku, Maďarku, Ušatou a další legendy kolejí, které i po desítkách let dokážou rozbušit srdce nejednoho technického nadšence (včetně mého).
Chtěl bych moc poděkovat všem organizátorům, bez kterých by taková akce nebyla možná – Pardubickému kraji, Muzeu starých strojů a technologií, Českým drahám a společnosti CZ LOKO za spolupráci. Je vidět, že když se spojí veřejná správa, odborníci a nadšenci, vznikne akce, která dokáže přitáhnout tisíce lidí a udělat radost celým rodinám.
Pro mě osobně to byla krásná ukázka toho, proč má smysl se starat o region a město, ve kterém žijeme – o jeho historii, tradice i o to, aby se tu lidé cítili dobře a měli se na co těšit. Letohrad v tu sobotu ukázal, že Podorlicko umí nadchnout.
Díky všem za návštěvu – a za rok se těším zase na viděnou!
