Úvodník pro Letohradský zpravodaj X/2024
Jsou to v těchto dnech dva roky, co mě i vaše hlasy poslaly zastupovat náš region v Senátu. Při setkáních s vámi občas dostanu otázku, jak se tam mám, zda se dá stíhat být současně starostou i senátorem a podobně.
Po dvou letech si myslím, že již mohu s klidem odpovědět, že se to stíhat dá. Tedy s tím, jak to máme v Letohradě nastaveno. Jsem sice neuvolněným starostou, ale v kanceláři starosty mne naleznete každé pondělí v určený čas pro návštěvy bez předchozího objednání (15:00 – 16:00). Samozřejmě, že tu nejsem jen v pondělí, ale kdykoli to je možné. Mám šikovného uvolněného 1. místostarostu, který je na radnici denně (pokud nemá služební cestu) a řeší především operativu. A protože jsou na úřadě i v samosprávě pracovití, mohu s klidným srdcem konstatovat, že se našemu městu nadále daří realizovat to, co jsme avizovali. Ať to je například před měsícem otevřená přístavba tří tříd v MŠ Taušlova, o prázdninách realizované energetické úspory obou základních škol, rekonstrukce silnic i řada dalšího. A za to chci poděkovat všem, kteří se na tom aktivně podíleli a podílejí. Zřejmě nepřekvapí, že i jako senátor může člověk v lecčems v Praze pomoci regionu i místu, kde žijeme.
No a „jak se mám“ v Senátu? To je složitější otázka. Předně uvedu, že máme tří týdenní cyklus. Jeden týden je výborový, zasedám ve Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten je většinou ve středu a v Praze jsem maximálně dva dny. Další týden je plenární, to zasedá Senát. To tam jsem od úterý do čtvrtka. A třetí týden je regionální, tedy jsem v regionu. To mohu být více na radnici, ale samozřejmě i v celém senátorském obvodu. Snažím se navštěvovat obecní úřady, radnice, firmy, akce, sbírat podněty a prostě neztratit kontakt s realitou.
A pak tu jsou ještě víkendy. Soboty mohu s klidným svědomím nazvat pracovními. Každou sobotu je řada akcí u nás i po celém regionu. Snažím se vyhovět pozvánkám a akcí se účastnit. Samozřejmě nemohu být všude, dvojníka nemám J. Neděle jsou povětšinou volné, i když ani to není vždy pravidlo.
Za hlasování v Praze dostanu občas do „kožichu“ od jedné či druhé názorové skupiny. Ne se vším, co přijde z Poslanecké sněmovny a je i vládním návrhem, souhlasím. Vážím si toho, že mne nikdo nenutí – hlasuj tak či onak. A často se někdo ozve, proč jsem hlasoval, jak hlasoval. Jak je známo, není člověk ten, aby se zavděčil všem. Budu hlasovat vždy tak, jak jsem přesvědčen, že je správné. I když se pak ozve někdo z jedné či druhé skupiny názorově rozdělených lidí. Za zásadní považuji se navzájem respektovat.
Tak takhle se mám, tady i v té velké Praze… Děkuji za každé setkání, jakýkoli názor a hlavně vzájemný respekt. Názory můžeme mít různé, zůstávejme ale navzájem tolerantní. Na světě je krásně a já věřím, že to stejně vnímáte i vy.
P.S. Je po krajských volbách. Teď, když píšu tento úvodník, samozřejmě nevím, jak dopadly a jak jsem dopadl já. Zaregistroval jsem, že jsem byl zřejmě jediný kandidát z Letohradu. Byl jsem na nižší pozici (16.) a záleželo zejména na vás, zda jste mne křížkováním (přednostními hlasy) do zastupitelstva dostali. Chtěl jsem to nechat vyloženě na vás, proto jsem nebyl v popředí kandidátky, abych neposlouchal, že chci sedět na tolika židlích. Pokud budu (byl jsem) zvolen, chci být „obyčejným“ krajským zastupitelem bez další funkce na kraji a tak jako mnoho let, tak i v Pardubicích za nás „kopat“ dál. Říkat, že je dobře, aby mělo město v krajském zastupitelstvu svého člověka, je nošením dříví do lesa.
