Jablonné nad Orlicí – Dnes uplynuly přesně čtyři roky od chvíle, kdy Rusko zahájilo svou plnohodnotnou vojenskou agresi proti Ukrajině. Je to datum, které by nemělo nikoho z nás nechat lhostejným – a jsem rád, že tomu tak alespoň v našem regionu není. Již včera jsem přijal pozvání od společnosti Isolit-Bravo z Jablonného nad Orlicí, která si toto smutné výročí připomněla důstojným způsobem. Právě taková setkání ukazují, že jsme jako společnost schopni solidarity i ve formě materiální a morální podpory.
Těžko si dokážeme skutečně představit, čím si prošli a stále procházejí lidé, kteří byli nuceni opustit své domovy. Ztratili zaměstnání, sousedy, přátele, vše důvěrně známé. Odcházeli do neznáma, aniž by tušili, kdy – a zda vůbec – se budou moci vrátit. A mnozí z nich ani neví, zda budou mít ještě kam se vrátit.
Mají můj hluboký soucit a porozumění. Moc bych jim přál, aby ještě mohli prožít šťastný život – u nás, nebo ve své domovině. Samozřejmě čím dříve, tím lépe.
Na včerejší vzpomínkové akci promluvil Kvido Štěpánek, ředitel Isolit-Bravo. Dovolte mi zde sdílet jeho slova, protože si zaslouží širší pozornost.
„Před čtyřmi lety jsme počítali dny. Měsíc? Dva? Snad tři? Odborníci hodnotili ruskou armádu jako osmkrát silnější a málokdo věřil, že se Ukrajina dokáže ubránit. A přesto – za obrovských obětí vojenských i civilních – se Ukrajina brání již 48 měsíců. Rusko přitom za poslední dva roky dobylo méně než 1,5 % ukrajinského území. Místo vojenských úspěchů se uchyluje k útokům na elektrárny, vodárny, nemocnice, školy a obytné domy – tedy k válečným zločinům podle Ženevských konvencí.“
Kvido Štěpánek ve svém projevu dále připomněl i historické paralely, které nelze přehlédnout. Západ promeškal obrovskou šanci podpořit Ukrajinu natolik, aby Rusko ze svého území s ostudou vyhnala. Místo toho se opakuje spirála dějin – jako v roce 1936, kdy velmoci mlčely k obsazení Porýní, jako v roce 1938, kdy podepsaly Mnichovský diktát, a jako v březnu 1939, kdy se nezmohly na víc než bezzubý protest.
Kvido Štěpánek na závěr doplnil:
George Santayana to vyjádřil nadčasově: „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k jejímu opakování.“
A Winston Churchill po Mnichovu řekl: „Byla vám dána volba mezi válkou a hanbou. Zvolili jste hanbu – a budete mít válku.“
Jako senátor za obvod Ústí nad Orlicí mám k hodnotám svobody a demokracie velmi blízko a cítím povinnost tato slova nejen vyslechnout, ale také je šířit dál.
Nestačí vyjadřovat soucit. Je třeba jednat. Podporovat Ukrajinu diplomaticky, humanitárně i materiálně. Posilovat naši vlastní obranyschopnost. A především se nenechat uspat populistickými sliby těch, kteří nabízejí pohodlný klid za cenu podřízení se agresorovi.
Budoucnost naší země, naší bezpečnosti a naší svobody závisí na tom, zda si jako společnost zachováme morální páteř. Věřím, že ji máme. Včerejší setkání v Jablonném nad Orlicí mi v tom dalo novou naději.
Děkuji Kvido Štěpánkovi, zaměstnancům firmy Isolit-Bravo a všem, kteří nezapomínají.
