Dolní Dobrouč/Letohrad – O víkendu jsem byl na šejvském hřišti v Dolní Dobrouči. Spolek přátel vzduchoplavby Letohrad tam slavil 33 let od svého založení. Na tuhle oslavu jsem jel rád jako senátor i jako starosta Letohradu, protože SPV k našemu městu patří už víc než tři desetiletí.
Od trabantových motorů k filmovému festivalu
Spolek vznikl z touhy vzlétnout. Jeho zakládající členové to nikdy nebrali jako byznys ani jako kariéru. V roce 1995 uspořádali první setkání pilotů a příznivců motorového paraglidingu, tehdy pod vedením náčelníka Pavla Kuneše. Všem pilotům registrovaným v republice rozeslali pozvánku klasickým dopisem se známkou. Na setkání pak přijeli lidé se stroji, které často poháněl trabantový motor, a někdy dokonce jen jeho polovina. Dnes to zní jako legenda, ale právě takhle začíná většina dobrých věcí na venkově: pár nadšenců, jeden nápad a hodně odvahy.
Z takových začátků vyrostl spolek, který se věnuje leteckým sportům, pořádá společenské akce a sdružuje lidi, kterým se po nebi stýská. Postupně se k tomu přidala ještě jedna vášeň: natáčení filmů. Členové spolku začali zaznamenávat vlastní letecké snažení a vznikly snímky jako Vzdůůůůch! nebo Laminární turbulence. Brzy chtěli vidět i filmy ostatních.
Mít křídla… festival, který jinde nemají
Tak vznikl filmový festival „Mít křídla…“. Letos v únoru se v kinosále v Dolní Dobrouči konal už jeho 18. ročník, znovu ve spolupráci s leteckou televizí airZone.TV. Na plátně se objevují filmy ze všech leteckých odborností: ultralehké létání, motorový i bezmotorový paragliding, závěsné létání, balony, vírníky, vrtulníky, větroně, parašutismus, vojenské letectví i letecká záchranná služba. Najdete tu amatérské snímky i téměř profesionální kousky.
Když festival vznikal, podobná akce se v kamenném sále nikde v republice nekonala. To, že se usadil právě v Dolní Dobrouči, má jednoduchý důvod. Někteří členové spolku odtud pocházejí a obec jim od začátku vyšla vstříc. Za to patří Dolní Dobrouči velké poděkování. Je to krásný příklad toho, že spolupráce mezi sousedními obcemi funguje nejlépe tam, kde se lidé prostě znají.
Za ta léta přivezl festival do regionu zajímavé hosty. Jedním z nich byl David Hecl, jediný český kapitán největšího dopravního letadla světa Airbus A380. Jiný host, Pavel Březina, přiletěl v předvečer festivalu vírníkem a přistál na několika metrech úzké silnice. Svůj výkon pak lakonicky okomentoval: „Tohle není žádné umění, jsou to jen léta dřiny.“ Myslím, že ta věta docela dobře vystihuje celý spolek.
Díky lidem, kteří to táhnou
Třiatřicet let činnosti se nedá vydržet bez lidí, kteří jsou ochotní věnovat spolku svůj volný čas, energii i vlastní peníze. Chci poděkovat náčelníkovi Marku Šnajdarovi, prezidentovi festivalu Radku Strasmeierovi, sekretáři Jaroslavu Šilarovi a všem členům, kteří spolek za ta léta drželi při životě. Stejně tak děkuji jejich rodinám, které to všechno s nimi trpělivě nesou.
Milí přátelé, k 33. narozeninám vám srdečně blahopřeji. Do dalších let vám přeji hodně bezpečných startů i přistání, stabilní počasí, dobrý vítr a spoustu nových filmů. A hlavně mladé lidi, kteří jednou převezmou vaši štafetu a budou chtít mít křídla stejně jako vy.
Letohrad, město spolků
Oslava na šejvském hřišti mi zase připomněla, čím je Letohrad výjimečný. Působí u nás zhruba pět desítek spolků. S trochou nadsázky platí, že si tu každý najde, co ho baví, od dětí až po seniory.
Máme tu sportovce, třeba SK Hokejbal Letohrad, Automotoklub Letohrad, sportovní a kulturní centrum Budos s aikidem, karate, ju-jitsu i jógou, nebo Orel jednotu Letohrad, která se věnuje výchově dětí a mládeže hlavně prostřednictvím sportu. Kulturní život obohacuje swingový Bigband Letohrad a Společnost F. V. Heka. Svou specialitu mají šermíři z Balestry a šermířsko-kaskadérský Spolek Honorata. V místních částech odvádějí nezastupitelnou práci sbory dobrovolných hasičů, například v Kunčicích a na Červené. Kampelička Kunčice se stará o historickou budovu spořitelního spolku z roku 1902 a pořádá kulturní i společenské akce. Nesmím zapomenout ani na Svaz tělesně postižených a mnoho dalších organizací, které pomáhají tam, kde je to nejvíc potřeba.
Všechny tyhle spolky mají jedno společné: stojí na dobrovolnících. Na lidech, kteří v pátek večer místo odpočinku připravují akci, trénují děti, opravují klubovnu nebo vyřizují papíry. Proto pro mě podpora spolků nikdy nebyla okrajová položka v rozpočtu. Město Letohrad spolky dlouhodobě podporuje dotacemi a já jsem přesvědčený, že tyto peníze patří k nejlépe investovaným, jaké veřejná správa vůbec má. Vrací se nám v podobě živého města, ve kterém se lidé znají a kde děti tráví volný čas smysluplně.
Závěrem
Spolek přátel vzduchoplavby ukazuje, že i malá skupina nadšenců dokáže vybudovat něco, co přesáhne hranice města i regionu. Z trabantových motorů a dopisů se známkou vyrostl festival, na který se sjíždějí letci z celé republiky.
Ještě jednou všechno nejlepší k 33. narozeninám. Ať se vám daří a ať vám křídla vydrží ještě dlouho.
